Jak s dětmi vyrobit vision board?

Tak tu máme dobu rouškovou a s ní zavřené školy, zrušené kroužky a děti pomalu ani nesmí vystrčit nos z domu. My dospěláci jsme nedobrovolně přešli na homeschooling a teď je celá výchova dětí opět čistě na nás 24/7. Jako bychom dostali další možnost. Taky v tom vidíte tu šanci leccos napravit? 🙂

Nemyslím tím práci učitelů, spíš to, co jsme svým dětem sami nestihli nebo neuměli před nástupem do školy předat a co teď během intenzivních školních let bublá na povrch. Třeba dostatečné sebevědomí. Nebo kuráž. Nebo vědomí toho, že vše, co se nám v životě děje, si do něj sami přitahujeme jako magnety.

Nový předmět, jež ve školách neučí

Proto jsem se rozhodla svým dětem přidat jeden předmět, který se ve školách zatím bohužel nevyučuje. Učíme se spolu onomu Tajemství. Náš nový předmět se jmenuje Zákon přitažlivosti v praxi. Zkoušíme si v této náročné době do života přitáhnout více toho, po čem toužíme. Učíme se soustředit svou mysl na to, co chceme. Trénujeme představivost. Sledujeme emoce a hlídáme si myšlenky.

Před měsícem si můj syn přál, aby neexistovala škola. Moje dcera snila o škole bez známek. „Kéž bys vařila ve školní jídelně ty, mami!“ A mě napadla odvážná myšlenka, že bych mohla děti učit doma. Nejspíš bych se ale nikdy neodvážila. A teď to máme. Snila jsem i o dalších věcech, které teď „hrozí“, že se naplní. 🙂

Dávej pozor, co si přeješ. Mohlo by se ti to totiž splnit. 😜

A tak si děti během prvního týdne domácí výuky vytvořili třeba své první vision boardy – nástěnky snů a cílů. Nástěnka cílů je velmi silným pomocníkem na cestě k dosažení toho, po čem toužíte. Tato tabule přání vás udržuje zaměřené na cíl. Je to zdroj každodenní motivace. Důležité je ale také sdělit, že přáním je potřeba jít aktivně naproti.

Když si nebudeš nic přát, nic se ti nesplní

Jak na to?

Sepište si sny a cíle na určité období. Co by třeba děti chtěly tento rok získat? Co nebo koho chtějí ve svém životě mít? Čeho by chtěly dosáhnout? Jak by se chtěly cítit? Kam by se chtěly podívat? A s kým? Jak by mělo vypadat jejich léto? A jak podzim, zima?

Jak by vlastně měla taková vision board vypadat?

To je čistě na vás. My jsme si objednali barevné korkové nástěnky, které nám jistě poslouží ještě na další roky. Připnuli jsme na ně velký kus papíru, na který děti psaly, kreslily a lepily vystřižené obrázky. Příští rok se papír sundá a začneme znovu. Fantazii se ale meze nekladou a pevně věřím, že veškerá kreativita vložená do výroby tabule dává vision boardu ještě větší sílu. Můžete použít rozřezanou kartonovou krabici, magnetickou tabuli, ale klidně třeba jen větší papír. Taková šňůra na prádlo a kolíky také nabízí nápadité řešení. Zkuste hledat inspiraci třeba na pinterestu nebo Instagramu.

Co a jakým způsobem na vision board dát?

Na svou nástěnku přání a snů můžete kreslit, lepit, připíchnout fotky nebo vystřižené obrázky z časopisů, ale také psát. Své přání popisujeme vždy konkrétně a v přítomném čase. Jako by to tak už bylo. „Mám svůj perfektní pokojíček a cítím se v něm skvěle.“ Užívám si léto se svou rodinou v Disneylandu.“

Na nástěnku přání také nepatří žádné NE. Formulujte věty bez záporu. Syna hned napadlo „Nemusím chodit do školy.“ J Tohle přání mimochodem zavání nemocí. (Dávej pozor, co si přeješ, mohlo by se ti to vyplnit.). Vhodná formulace by se pak mohla odvíjet od důvodu, proč tu věc nechtějí. Nebaví je to? Pak by mohlo fungovat například „Učení mě baví.“ On už se nějaký způsob najde…

My jsme omylem objednali opravdu velké nástěnky, a tak jsme je rozdělili na dvě části – na mood board a vision board. Mood board část se věnuje tomu, co už máme a co náš těší. Pohled na ni v nás vyvolává vděčnost a dobrou náladu. Jsou to ingredience, které mají udržovat mysl na skvělé frekvenci. Děti si na tuto část lepily fotky členů rodiny (lidských i zvířecích), kamarády, hezké vzpomínky a různé veselé nálepky.

Druhá část je pak samotná tabule přání, cílů, snů. Tady jsou například obrázky vytištěné z internetu. Třeba dětský pokoj snů s nápisem „můj pokojíček, cítím se v něm skvěle“ nebo vysněná destinace, různé věci, po kterých děti touží. Syn také obkreslil můj iphone, protože přesně takový chce. Potom jsou tu fotky z míst a zážitků, které by chtěly zažít znovu. Například „můj tým vyhrává, užívám si to“ nebo „Krušné hory podzim 2020“. Nechybí ani motivační nápisy jako „Vždy si věřím.“.

Neomezujte děti vlastními limity mysli. Oliver si na svou nástěnku nakreslil iphone 6. Když to viděla Vika, ušklíbla se a pronesla, že ona si tam teda dá iphone 11. Už jsem měla na jazyku říct jí něco ve smyslu „nechceš si tam radši dát nějaký dostupnější mobil?“, ale pak jsem si uvědomila, že je to moje vlastní omezení, které bych si měla vyřešit. Když je tomu schopná uvěřit, klidně může mít iphone 11.

Často se je snažíme „chránit“, aby nebyli zklamaní. A přitom jim utahujeme smyčku možností a předáváme vlastní bloky. Copak věty jako „to nejde, je to příliš těžké, na to nemáš,…“ už někomu někdy pomohly? Pochybuji. Nechte je hledat možnosti, jak to může jít místo abyste je přesvědčovali o tom, že to nejde.

Nevnucujte jim, jak by měla jejich vision board vypadat a co by na ní mělo být

Vysvětlete jim, o co jde a jak to funguje, nejlépe na vlastní nástěnce vizí a pak už to nechte čistě na nich. Když si řeknou o radu, teprve pak se zamyslete, o čem často mluví a nabídněte jim to.

Moje dcera měla jasno hned, co na její tabuli cílů patří. Syn nad ní seděl a moc nevěděl. Připomněla jsem mu, že za mnou už dlouho chodí, že chce svůj telefon. Že nedávno říkal, že by už chtěl svůj vlastní pokojíček (děti mají společný). Zeptala jsem se ho, kam by se letos chtěl podívat a jak by se tam chtěl cítit. Připomněla jsem mu, jak byl nadšený, když jeho tým poprvé za dva roky vyhrál turnaj.

Je opravdu důležité, aby na nástěnce byly věci, které děti samy opravdu chtějí. Od srdce. A aby to byly věci, jejichž získání pro ně bude uvěřitelné, představitelné. O tom to totiž celé je. Opravdu chtít a věřit, že už je objednávka na cestě. Věci se pak dějí v pravý čas.

Vůbec nevadí, když si děti na svůj vision board dají ze začátku jen pár věcí. Další mohou doplňovat průběžně. Stejně tak ničemu nevadí, když po něčem toužit přestanou a z nástěnky to sundají.

Kam s ní?

A pak už jen zbývá najít pro vision board to správné místo. Mělo by to být místo, které mají děti každý den na očích. Třeba na stěnu, na kterou vidí z postele nebo nad psací stůl (což ale úplně nedoporučuju méně soustředěným dětem :)).

Tvorba vision boardu je snadná, zábavná a velmi přínosná domácí aktivita na několik dní. Budu moc ráda, pokud se mnou budete své výtvory a postřehy sdílet třeba prostřednictvím sociálních sítí pod hashtagem #zakonpritazlivostiprodeti. Zajímalo by vás, jaké další aktivity v rámci našich hodin Zákona přitažlivosti děláme?

Iva ♥

1+
Iva Vašková
Jsem dítě vesmíru a máma tří hvězd. Ze srdce píšu a tvořím – naposledy e-book zdarma Dítě jako zrcadlo.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.